Vánoční tvořeníčko 21. 12. 2023

Dílna tvůrčího psaní – výběr nejpovedenějších textů

Sníh

Matěj Karlík

Studí.

Je bílý jako kožíšek kočky,

která chodí venku.

Padá jako pírko

z nebe…

Jediná naděje

Agáta Hastrmanová

Rozlehlé pastviny pokryté sněhem

a v nich jediná černá tečka

Srst černého hřebce je zbrocena potem

dlouhá hříva za ním vlaje jak vlečka

tvrdá kopyta už dávno změkčil sníh

Jen teplé světlo v oknech zasněžené stáje

se leskne koni ve očích…

Jediná jeho naděje…

Vánoční probuzení

František Netík

Budí mě zima

Vánoce voní

U stromku společně

nádherně zpívají

sestra s maminkou…

Koloušek času

Anna Hanušová

Rodina u stromku

láska je v nich

Koloušek času

sůl olíz‘ a vzdych‘…

Svetr od babičky

Veronika Švehlová

Venku byla zima,

sněhu napad‘ metr,

kvůli tomu babička

upletla mi svetr.

Svetr dlouhý měkký byl

voněl cukrovím,

jak v něm bylo nádherně,

ani nepovím…

Už je zase zima

Nela Valtrová

Už je zase zima,

leze na mě rýma.

Už mám zase kašel.

Kdo zdravého našel?

Ze sněhu je břečka.

Vánoce zas v blátě.

Angina už má tě.

Tečka.

Vánoce

Jan Pazderský

Vánoční strom nocí září,

dárky už se chystají,

rodina má radost v tváři,

sny se plní potají…

Sníh

Simona Vaněčková

Studený sníh cukruje oblohu,

kraj je jak sladké cukroví…

Škoda, že líznout si nemohu.

Vánoční vzpomínka

Ondřej Holub

Studený zářivý sníh pokrývá náměstí bílou peřinou, hvězdy se lesknou na nebi, za okny domů se blýská zlatá barva. Na návsi před kaplí lidé zpívají vánoční koledy. Pár kopců za vesnicí ve městě vidím vánoční trhy. Hned jak udělám krok za práh našeho domu, ucítím z trouby vánoční cukroví a v televizi běží pohádky…

Temná pravda

Marie Rozárie Lukášková

Byla zima. Měsíc svítil jasně mezitím co jsem stál pod stromem, který pokrývaly krásné bílé závěje. Náhle se vítr přede mnou rozutíkal. Temno a sníh… Zahlédl jsem světlo v dálce, šel jsem blíž a blíž. Stála tam postava. Se světlem a teplem byla sama. Přiblížil jsem se. Zmizela. Můj výkřik: „No tak, neboj se, chci se jen trochu zahřát…“ I malá svíčka by pomohla… Šel jsem dál a dál – zima je víc a víc vlezlá. Náhle se objevila. Usmála se. Zamávala. Jmenovala se Pravda. – Stopy na cestu zpět? Ani ne… Upadl jsem. Ranní světlo bylo jasné, avšak ani malý dech od bílého chlapce. V tu chvíli se Pravda otočila, zasmála se a zmizela.

A ještě jedno zdařilé letošní líčení… (použité jako motivační text pro ostatní)

Zima

Karolína Cibulková

             Po probuzení mě sluníčko svými zlatavými paprsky láká ven. Při pohledu z okna zjistím, že byl v noci mráz. Mráz je nadaný malíř. Kouknu na rybník a vidím, že je celý zamrzlý. Vyjdu ze dveří, udělám první krok a zabořím se do vrzajícího měkkého sněhu. Rozhlížím se kolem sebe. Všechna známá místa jsou pokryta nadýchanou bílou peřinou. Také stromy v nedalekém lese se oblékly do bílých kabátů. Sluníčko na obloze se usmívá, ale je příliš slabé na to, aby mi zahřálo studené tváře.

            Cestou do lesa se kochám krajinou. Ve spícím lese je slyšet jen radostný štěkot mého psa. Po krátké chvíli se před námi objeví krmelec, okolo kterého jsou otištěné zvířecí stopy. Vypadají jako srnčí.

          Při návratu domů se z nebe začnou tichounce snášet lehounké vločky jako peříčka. Naše vyšlapané stopy pomalu mizí pod bílým závojem paní Zimy.

            Dnešní ranní procházka byla jako z pohádky.